svornost
V dnešní době je ohromné množství způsobů, jak
může člověk vydělávat na sebe. Já osobně jsem se o možnost podnikání zajímala
už delší dobu. Nejvíce, když se dcera chystala do školky a mně
„došlo“, že už bych nemohla věnovat čas dětem a záležitostem, které mě
naplňuj. Musela bych, jako většina lidí, nastoupit na plný úvazek do práce
(jinak se velká domácnost s dětmi dá hůře zajistit), odmakat svých 8 hodin (to
nepočítám cestu tam i zpět) a těšit se možná na víkendové volno. Samozřejmě to
znám, ale před dětmi. Teď už si to neumím ani představit.
Není to zdaleka jen o těch samotných dětech, ale o pocitu, že
je náš život v naších rukách. Děti nám často jen nastaví zrcadlo toho, jaký
život vedeme. Oni totiž nejsou záminka , že něco nejde, ale jsou OBROVSKÝM důvodem
proč může jít vše, po čem toužíme.
Jsem pánem svého času. Není to o tom, že nedělám nic, ale o
tom, že dělám kdy chci a potřebuji. Nejsem limitovaná místem a ani časem a to
mi běžné zaměstnání neumožní.
Jedinečná příležitost
Na mé profesní cestě jsem totiž narazila na úžasný projekt a jsem vděčná, že mám možnost bez investic, bez otevíracích hodin a bez šéfa nade mnou, budovat SVOJE podnikání a tím i pasivní příjem do budoucna. Neslyšela jsem ještě nikdy, že by se zaměstnanci nebo i běžnému podnikateli, vyplácela mzda i poté, co skončí… Nebo, že lze vydělávat týdně a ne měsíčně? Pohádka že? .. Není… stačí si určit směr, vykročit a hlavně VYTRVAT.. Strom také nevyroste za den, týden ani měsíc 😉 Podnikatelský projekt, kterého jsem já součástí je opravdu jedinečný a každým dnem mě překvapuje jeho chytrost ….Kdyby zajímalo, tak napište, moc ráda řeknu více 😉
Já věřím ve smysl samotné cesty, ne jen v dosažení cíle 🙂
V současné době mě mírně limitují jen zaměstnanecké poměry, ve kterých ale chci ještě nějakou dobu setrvat 😉 🙂 Jinak se dohromady věnuji opravdu různorodým činnostem. Působím jako student, již zmíněný klasický zaměstnanec a odborně publikuji. Velkou část svého času podnikám online a buduji si stabilní platformu právě v online světě 😉 . Jsem ale stále přesvědčená o tom, že workoholik nejsem 😀 :D. Hlavně jsem totiž stále ženou a mámou dvou úžasných dětí.
Mimo uvedené se ale toužím cítit naplněná osobně, chci si něco sama před sebou něco dokázat a být v určitých záležitostech soběstačná…
Hodně žen v mém okolí se nechá ovládat strachy, ať už jsou jakékoliv…nezvládnu to, nedokážu se přizpůsobit, neumím se učit, není to pro mě, jsem stará/mladá…… Jsou to jen slova a naprosto nic neznamenají… Člověk dokáže téměř vše, čemu věří a jde si za tím… Žena dokáže, z mého pohledu, zcela všechno… A, že je to s dětmi obtížnější? ne ne… tu sílu nám dávají právě ony… 😉
