Jak se na to přišlo?
O možnostech využití zoorehabilitace popř. zooterapie, jako takových jsem samozřejmě věděla vždy. Zvlášť v případě hiporehabilitace (s koňovitými) jsem si byla vědoma velkého smyslu. I vzhledem k mému zaměření při bakalářském studiu jsem se setkala s nespornými výhodami rehabilitace i terapie s využitím koní a oslíků. Má velký dosah. Dokáže ukázat krásné výsledky jak při problémech s pohybovým aparátem, tak blahodárně působí i na lidi/ děti s psychickými poruchami (v rámci terapie).
Hledání cesty
Nebylo tedy divu, když jsem potřebovala vybrat vhodnou formu rehabilitace pro svého syna, tak volba padla pravě na hiporehabilitaci. Jednak jsem byla ráda za možnost se kolem koní zase „motat“ a jednak tomu opravdu věřím. Aby bylo jasno s jakým problémem jsme se na tuto formu rehabilitace obrátili, tak tedy proto..: Můj syn po narození náramně prosperoval a přibíral, což bylo pro mě, jako mámu, potěšující 😉 Jenže jelikož byl i dosti zvědavý, tak se postavil a chodil brzy.. něco kolem 8 měsíce. Jelikož byl i statný, tak se mu malinko křivily nožičky dovnitř, jak vyrovnávaly těžiště těla. Takže se stávalo, že zakopával o vlastní nožičky a neustále padal.. Zvlášť v zimních botkách… Když k tomu připojíte hypermobilní klouby a zkoumavou matku, co se snaží řešit i neřešitelné, tak je to jasné 😉
Něco jsem si tedy načetla, propojila se zdravým rozumem a poradila s odborníky. Můj výběr po konzultaci s pediatrem, ortopedem i naší rehabilitační sestrou padl na plavání, koně a pochopitelně co největší pohyb venku s bosou nožičkou (což byl problém největší, ale to jsme také vyřešili 😉 ). Jelikož jsme spolupracovali i s Ranou péčí, tak ta nám byla schopna hiporehabilitaci plně dotovat, což je super bonus ;). V případě, že by příspěvek nebyl, tak bychom si to ale stejně nenechali vzít ;). Plavání jsme si zajistili sami a na koně jsem si vyhledala nejblížší, dle dojezdové vzdálenosti.
Dobrý výběr
Vybrala jsem Občanský spolek pro hiporehabilitaci Bydžovská Lhotka v čele s paní M. Bártovou. Musím říci, že to byla a je ta nejlepší volba. Chodili jsme tam s oběma dětmi a obrovský pokrok byl znát cca už po měsíci/ dvou… Když navíc počítám, že jsme jezdili jen jednou týdně a fyzicky na zvířatech byli děti cca 20-30 min, tak jsem efekt čekala nejdříve za půl roku i déle. Synovi se ale začalo znatelně zpevňovat tělo už po tom prvním měsíci. Krásně si začal přirozeně hlídat těžiště a více se uvolnil a otevřel. O mladší dcerce ani nemluvím…;) Ta by už byla schopna snad jezdit zcela samostatně už ve 3 letech 😉 Já ale nyní vidím smysl právě v rehabilitaci a pobytu/ pobytu u koní.
Chtěla bych tento spolek vřele doporučit a kdo hledá podobné zařízení, tak neváhejte a paní Bártovou kontaktujte emailem nebo telefonicky. Tak nádherný a ryzí vztah ke zvířatům a vřelý přístup k lidem a dětem.. To je to, o co tam jde především.. 🙂
